Historie
Historie kapely se začala psát v roce 1989. Původní sestava byla : Zbyněk Andrýzek - baskytara, saxofon, klarinet a zpěv, Přemek Koukal - el.kytara, saxofon, klarinet, vocal, Honza Vašák - klávesy, vocal, Láďa Špejtek - bicí, zpěv a Standa Bartheldy - sólo zpěv a klávesy. 
Účinkovat jsme začali na pouťové zábavě v Brtnici v srpnu 1990. Měli jsme za sebou téměř rok zkoušení a tak jsme se rychle chytli a hry začaly přibývat. V prvním roce nám velice pomohl Jarda Vejmělek z Kněžic, který měl dvě reprobedny a zesilovač a tak se stal naším prvním zvukařem. Repertoár obsahoval převážně skladby od skupiny Olympic, Turbo, Kern apod.
Začali jsme pociťovat potřebu ženského zpěvu, a tak slovo dalo slovo a nastoupila Jana Štěpánová dnes Přibylová. Repertoár se rozšířil o skladby ABBY, Roxette …..
Standa Bartheldy začal mít potíže se stále častějším hraním na plesech a zábavách, a tak oznámil svůj konec. Pro nás to poprvé znamenalo vážnou změnu. Vše se vyřešilo příchodem jihlaváka Zdeňka Havlíčka. Původně se předpokládalo, že bude hlavně kytaristou, ale čas ukázal, že je výborný zpěvák se skvělým hlasem. Sekci kláves jsme posílili o Mirka Kružíka z Horního Smrčného. Hrálo se ihned v pohodě dál. Repertoár se díky většímu použití druhých kláves rozšířil. Mirek Kružík se stal zároveň řidičem našeho prvního společného dopravního prostředku Robura. To byl výborný socialistický stroj. Vešli jsme se tam všichni i s aparaturou a nikdy nás nenechal na holičkách.
Další etapa byla tedy opět bez zpěvačky. Repertoár se posunul zpět k Olympicu, Kernu, Kabátu ale i k Brianu Adamsovi nebo Bon Jovimu. Postupně se ovšem začaly prohlubovat názorové rozdíly mezi Zbyňkem Andrýzkem a ostatními. Zbyněk nechtěl hrát příliš na zábavách. Preferoval hlavně plesy. Když k tomu navíc přispěl Honza Vašák svou inklinací ke Svědkům Jehovovým došlo k rozkolu mezi zakládajícími členy.e. Ke změně došlo i na postu zvukaře, kdy Luďka Zadražila nahradil Luděk Pulicar z Příseky . Byl to po léta náš kamarád a fanda do muziky. Na knoflíkovou harmoniku s námi na plesy začal jezdit známý brtnický muzikant Milan Pojer.Brzy ovšem musela skončit i Jana, a tak přišla Vlaďka Vobořilová, která v té době žila v Brtnici. Měla za sebou už zkušenosti se zpěvem v rockové kapele z Jižních Čech, odkud pochází, a tak se rychle zaučila. Její silný znělý hlas byl pro nás určitě přínosem. Škoda, že se po rozvodu odstěhovala do Jihlavy a z nedostatku času musela skončit. Dnes žije v Říčanech u Prahy a zpěvu se nevěnuj
Psal se rok 1996, bylo po plesech a v kapele jsme zůstali tři. Nastala nejtěžší doba v historii Fontány. Zájem o naší produkci sice nadále trval, ale jak hrát bez muzikantů. Nikde v okolí se nenacházel nikdo vhodný, a tak jsme využili techniky pořídili si elktronické pomocníky na postech kláves a basy.
Repertoár se zpočátku nové etapy více soustřeďoval na anglicky zpívané písně (Beatles, Phil Collins ). Zdeněk byl dobrý anglofil, a tak to nebyl problém. Za mixážní pult usedla nová postava, Petr Smolík z Brtnice. Ten zároveň převzal i řízení v té době již vyměněného, ale stále dokonalého Robura. Milan Pojer zůstal, k harmonice přibral ještě trumpetu , zpíval vokály a hrál tamburínu.
S dechovými nástroji nám od plesové sezóny 1997 přišel pomoci Pavel Vrzáček z Luk nad Jihlavou.
Zdeněk Havlíček doporučoval opět sehnat nějakou zpěvačku. Pavel hovořil o Jitce Václavkové , která zpívala v Lučance. Byli jsme překvapeni, že to vzala. Velice nás to potěšilo. Tím se ustálila sestava, která proplouvala akcemi v letech 1997 až 1999. Z tohoto období pochází několik výrazných nápadů, které se usadily v repertoáru na dlouhou dobu jako například Šlapeto nebo série písní ze Španělska a Mexika.
Nyní je potřeba otočit kalendářem o několik(desítek) listů nazpět. Někdy v roce 1995 se začali vrstevníci Martin Pojer (syn Milana) a Pavel Bartůšek scházet a začali trápit šest strun na kytarách. Byl to „samej“ Honza Nedvěd a Brontosauři. Později se k nim připojil i Radek Vorlíček a s sebou začal brát i svého tehdy 13 letého bráchu Jirku. Martin chodil do ZUŠ na trumpetu a na klavír. Přesto se honem chytil kytary. Pavel to je buldok. Hra na kytaru se mu moc líbila a tak ač naprostý samouk se dokázal naučit na kytaru tak rychle a tak dobře, že mu mohl kde kdo studovaný závidět. Škoda jen , že to odnesly všechny střední školy, které navštěvoval. Radek Vorlíček absolvoval ZUŠ na klavír a na trumpetu a zůstal u kláves. Na Jirku zbyla baskytara, přestože absolvoval ZUŠ na baskřídlovku a na klavír. Příležitostně se do jejich muzicírování svým zpěvem zapojovala i Radka Pojerová, sestra Martina. Po dohodě si dali jméno AMULET a jejich repertoár se začal stáčet k běžným potřebám countrybálů i plesů .
Když po plesové sezóně 1999 oznámil Zdeněk Havlíček svůj hudební konec, spojila se Fontána s Amuletem a začalo další rozhodné období kapely. Dravé mládí přineslo do kapely novou energii a chuť do rockové muziky. Fontána se stala pouze plesovou záležitostí a na tancovačky jsme vytvořili Hornet, který brzy ovládl zábavová podia a bavil publikum až do roku 2007.
Sestava Fontány po roce 2000 se ustálila. Tvořili ji a stále tvoří Pavelk Bartušek - zpěv a akustická kytara, Martin Pojer - zpěv a elektrická kytara, Láďa Špejtek - zpěv, bicí, Radek Vorlíček - klávesy,trubka, zpěv, Jirka Vorlíček - basa, baskřídlovka, zpěv, Přemek Koukal - saxofon, zvuk a organizační vedoucí. Zpěvačku Jitku Válavkovou vystřídala v roce 2002 Radka Pojerová .
Rok 2007 znamenal velkou únavu z muziky a vyhoření u většiny členů Fontány. Odehrálo se až 95 her za rok. Fontána oznámila přerušení činnosti po plesech 2008.
Trvalo to čtyři roky než dotekla nová energie. Na začátku roku 2011 jsme se rozhodli Fontánu obnovit, ale nepřehánět to. Hrát tak pouze jednou v týdnu v měsících leden, únor, březen. Zkoušet se začalo v září 2011 ve stejné sestavě, akorát zpěvačku Radku dnes už Vondrákovou na mateřské dovolené vystřidala Tereza Štěpánová. Repertoár se opět složil z osvědčených hitů všech žánrů.